Chování na železničním přejezdu9.5.2018

Mnoho řidičů stále podceňuje své chování na železničním přejezdu. Na chráněných i nechráněných přejezdech riskují tím, že se snaží před přijíždějícím vlakem rychle překonat přejezd. Neuvědomují si rozdílné možnosti vlaku při brzdění a rozhledové možnosti strojvedoucího.
Osobní vlak či rychlík, jedoucí po běžné trati a projíždějící železniční stanicí, běžně dosahuje při průjezdu rychlostí 70 až 100 km/h, jede-li v přímém směru. Strojvedoucí má omezený výhled díky ostatním vlakům, budovám, stromům, návěstidlům aj. Období zimy navíc snižuje viditelnost častými mlhami, sněžením a krátkým slunečním svitem. Na fotografii vidíte výhled strojvedoucího z kabiny vozové jednotky, která běžně dosahuje rychlostí 130 km/h (maximální rychlost 160 km/h). Strojvedoucí v tomto případě na fotce v této pozici vidí cca 120 metrů po své koleji. I když je tato konkrétní rychlíková souprava relativně lehká, přesto v případě, že by za obloukem koleje bylo například vozidlo na železničním přejezdu, pak řádově během jedné sekundy strojvedoucí musí rozhodnout o použití tzv. rychlobrzdy a následně mnohatunová souprava (zde 150 tun) začne brzdit. Nástup brzdného účinku u vlaku je podstatně složitější a pomalejší, než u osobního automobilu (systém brzd vlaku je naprosto odlišný).
Obvyklé bezpečné zábrzdné vzdálenosti vlaků jsou u rychlostí do 100 km/h cca do 700 metrů a u rychlostí 100 – 160 km/h až 1 000 metrů. To je dráha pro bezpečné zastavení i při souhře nepříznivých podmínek. Při dobrých podmínkách, pohotové reakci strojvedoucího a perfektním stavu vlakové soupravy rychlík zabrzdí na 500 metrech z maximální rychlosti. Přesto – je to stále půl kilometru. Proto nezapomeňte – při střetu s vlakem je osobní vozidlo bez šance. Stojí to za ušetření několika minut při čekání?